Jindrovi bylo jedenáct, když se jeho svět začal hroutit.

Svěření do péče otci. Psychiatrie. Diagnostický ústav. Máma stojící před soudem pro zanedbání péče. A pak zemřel i nevlastní táta – poslední pevný bod, kterého se mohl držet.

Pár dní před dvanáctými narozeninami stanul Jindra na prahu dětského domova. Křehký. Citlivý. Vnímavý ke všemu, co se kolem něj dělo.

Dnes se díky psychoterapii pomalu učí rozumět sám sobě i světu kolem. Znovu se učí důvěřovat dospělým – a přijímat to, co potřeboval už dávno: lásku a péči.

Dětem, jako je Jindra, pomáháme v Nadaci Terezy Maxové dětem už třicet let. Ne velkými gesty, ale konkrétní pomocí přesně tam, kde je potřeba.

I drobný příspěvek dokáže otevřít dveře k terapii, k novému začátku, k důvěře, na kterou má každé dítě právo. Děkujeme za zvážení stát se drobným pravidelným dárcem.